Únor nejkratší měsíc v roce. Jeho svižnost a krátkost zrychlily jarní prázdniny a nekončící chřipková epidemie. Únorové dílny se smrskly na několik intenzivních setkání.

Ani v tomto měsíci jsme nezaháleli a pokračovali ve výtvarném tvoření a hře na půdě. V arte dílně jsme glazovali vypálenou keramiku, tvořili si svůj osobní „deník – týdeník“, který nám pomohl se rozpomínat na denní zážitky, a dokázali jsme vytvořit společný hliněný reliéf, do kterého jsme obtiskli naše jména a přizdobili tím, co máme rádi. A v drama dílně jsme hráli jako o závod. Střídali jsme a přepínali mezi nepřeberným množstvím rolí a navštívili mnoho prostředí a příběhů. V tvoření i ve hře nás však celý měsíc doprovázelo téma loučení, odchodů a nejistoty z budoucnosti. Rozloučili jsme se sestrami, které se za krátkou dobu staly důležitými členkami sámovkovských dětských týmů a další loučení a odchody nás v blízké době čekají. Všichni si blížící konec uvědomují. Snažíme si užít poslední společné chvíle a také děti v arte a drama dílnách nacházejí bezpečný prostor, kde mohou sdílet své emoce, které jejich nejistotu a obavu z budoucnosti doprovází. Ikdyž vstupujeme do světa tvořivosti a hry, stále více začínáme hrát střípky z našich osobních příběhů.